Příběhy

Žádný návod nebo doporučení nám nedá to, co příběh. Příběh prožíváme společně s jeho hrdiny, sledujeme se zadrženým dechem jejich kroky a rozhodnutí, porovnáváme svou situaci s jejich, obdivujeme jejich vnitřní sílu a uvažujeme, co bychom asi na jejich místě dělali my sami. Příběh nám připomene, že nejsme v obtížné situaci sami - a že jsou možná jiní, kteří jsou na tom ještě hůř, a přitom bojují. Příběh s dobrým koncem nám dá navíc naději a vdechne chuť zkoušet nová řešení ve chvíli, kdy nám připadá život příliš těžký k unesení. Ale i příběh s otevřeným koncem s sebou nese důležité poselství - je třeba stále bojovat, když už ne za sebe, pak aspoň za ostatní. A pro toho, kdo příběh píše, je možností se podělit o svůj osud a své zkušenosti.

Proto jsou Vaše příběhy důležitou součástí tohoto webu. Za poslední léta jsme se setkali s řadou žen i mužů, kteří pečují sami o děti, a víme, že naprostá většina z nich jsou silné osobnosti, s vynalézavým duchem a aktivním přístupem k životu. Jak by taky ne, když se museli vypořádat s tolika náročnými životními situacemi. Víme, že máte těm, kdo jsou teprve na začátku této obtížné cesty, co nabídnout. Pošlete nám tedy ten svůj příběh!

A protože víme, že čas na sebe a načerpání energie jsou pro sólo rodiče důležité, ale velmi vzácné, nejzajímavější příběh roku 2014 jsme odměnili možností využít půldenní masážní či kosmetické a kadeřnické služby v salónu v blízkosti Vašeho bydliště.

Z Vašich zkušeností:

"Mám 14letou dceru. Více než deset let dceru vychovávám sama. Od začátku pro mě bylo težké, zajistit stabilní ekonomickou situaci. Přestože s výjimkou dvou měsíců jsem vždy pracovala, často mám i druhé zaměstnání ve formě brigády, není jednoduché s penězi vyjít. Nechápu, jak to dělají ženy, které mají více dětí a jsou samy. Někdy je to opravdu psychicky náročné, když se často stěhujete z podnájmu do podnájmu, dvě třetiny platu vám odchází na nájem a přitom chcete dítěti zajistit nějaké koníčky. Šance získat bydlení, kde bych nemusela platit vysoký nájem, je minimální. V další řadě je pak hodně těžké si po letech uvědomit, jak vám ten čas, kdy dítě bylo malé, utekl mezi prsty, že jste na dítě neměla skoro čas, protože jste musela řešit existenční situaci."

"Nejvíc mi pomáhá asi víra v lepší časy a pocit, že jsou moje čtyři děti spokojené. Ony samy mi nejvíc pomohly. Nikdy si nestěžovaly, že jiné děti mají to či ono, když jsme dostali obnošené věci, měly z toho radost. Taky jejich opravdová láska a to, že asi děti samoživitelů jsou trošku rychle dospělejší. To je i velká škoda. Měly by mít bezstarostné dětství a ne v brzkém věku zažívat bídu a chudobu."