Získat zkušenost, že spolu dokážeme komunikovat

1.4.2014 | zkouknuto: 2193x | komentářů: 1

Rozhovor s Halkou Jaklovou, právničkou a mediátorkou


Co je vlastně mediace a co je její podstatou?Halka Jaklová

Mediace je jedna z metod řešení konfliktu. Důležité je, že mediátor zapojí do řešení konfliktu obě strany. Přitom jim pomáhá usnadnit vzájemnou komunikaci a najít řešení, které bude oběma stranám vyhovovat, nebo s ním budou přinejmenším srozuměné. Podstatné také je, že jde o nespornou metodu řešení konfliktů, která je alternativou k soudnímu a rozhodčímu řízení, a že mediátor se snaží, aby si lidé našli toto řešení opravdu sami. Neradí jim, nevnucuje jim možnosti řešení, v podstatě jen řídí proces tak, aby klienti byli schopni si říci, co potřebují a jaký by měl být podle nich výsledek mediace – aby spolu dokázali komunikovat. To vyžaduje značné umění a vytvoření bezpečného prostředí.

Výstupem z mediačního procesu je mediační dohoda, která může být písemná, nebo výjimečně i ústní. Dohodou by se pak měly obě strany řídit. Většinou je dohoda poměrně konkrétní – má stanovené body a postupy, co kdo udělá, jak a dokdy, a jak věci budou fungovat. Za určitých okolností může být i právně vymahatelná – to v případě, pokud si strany nechají dohodu ověřit notářsky či je schválena soudem. To je také případ soudně nařízených mediací, kterých by se mělo využívat právě v rodinných sporech, jež se musí řešit soudní cestou – rozvody, stanovení výživného, styku s dítětem. Pokud lidé přijdou k soudu s již hotovou mediační dohodou, soud už pak jen může dohodu potvrdit.

Mediace je nejspíš užitečná v případě, kdy je potřeba, aby obě strany zůstaly ve fungujícím vztahu, ne?

Přesně. Mediace se hodně zaměřuje na to, aby obě strany byly schopné i nadále komunikovat, případně aby se jejich vztahy i vylepšily. To se v průběhu mediace často stává, když se lidem podaří formulovat jejich potřeby a cíle, tedy co chtějí a kde je problém. Tady vidím zásadní rozdíl oproti soudnímu řízení, kde jeden vyhraje a druhý prohraje. To, že nikdo neprohraje, je jedna z velkých výhod mediace. Cílem je vyváženost dohody, aby obě strany s ní byly srozuměné a souhlasily, že tohle chtějí a do toho jdou. Když se ale jedná o rozhodnutí někoho zvenčí, ať už soudce nebo arbitra, tak se většinou rozhodne ve prospěch jedné strany. Což v rodinných sporech ještě víc vyhrotí situaci, protože jedna ze stran se cítí ublížená a nespolupracuje. A samozřejmě ve sporech týkajících se dětí a dalšího uspořádání je to vždycky hodně problematické. Takže v mediaci vidím u nás velké pole neorané, ohromnou možnost řešit věci trochu jinak.

V kolika procentech rodinných sporů se mediace využívá?

Upřímně řečeno nevím, myslím ale, že u nás se skoro nevyužívá. Je to škoda, protože mediace je jako možnost už několik let zakotvená v občanském soudním řádu. Soudce může v rozvodových kauzách, kde jsou děti, přerušit soudní jednání na dobu 3 měsíců a poslat účastníky k mediaci. Dokonce se po tuto dobu staví doba promlčení práv.

Mediace - s kým a jak?

Jaká je úspěšnost mediace?

Čísla máme spíš ze světa, kde asi v 60-70% případů, kdy proběhne mediace, dojde k úspěšnému naplnění dohod – obě strany udělají to, na čem se dohodly a už nejdou do dalšího soudního sporu. U nás na to zatím nejsou dostupné statistiky. Relativní novinkou je tu zákon o mediaci, který platí od roku 2012, na jehož základě vznikl institut zapsaných mediátorů. To jsou lidé, kteří složili mediátorské zkoušky u Ministerstva spravedlnosti a jsou následně zapsaní v seznamu mediátorů, podobně jako soudní znalci nebo tlumočníci. Ti by měli být využíváni právě při soudně nařízených mediacích. Od nového zákona se očekávalo, že mediací bude nařizováno více a že celý proces bude fungovat lépe, když budou podmínky podrobněji upravené. První zapsaní mediátoři ale fungují teprve od loňska, je jich zatím málo a nevím, kolik soudců využívá mediaci. Nemají povinnost mediátora ustanovit, je to na jejich vůli. Novou výhodou vyplývající ze zákona je, že pokud je člověku v rámci soudního řízení povinně nařízena mediace, musí absolvovat minimálně první tři hodiny . Pak může říci, že mediaci nechce a že tímto procesem neprojde, ale musí to alespoň vyzkoušet. Tři hodiny jsou často délka prvního setkání, kde se seznámí s tím, co je mediace, setká se s mediátorem a zjistí, jak běží celý proces. U soudně nařízené mediace je navíc regulovaná cena 400 Kč/hodinu u prvních 3 hodin sezení.. Jinak jsou ceny za mediaci smluvní a pohybují se výše, zhruba kolem 1000-3000 Kč/hodinu.

Kdo vlastně může být mediátorem?

Zapsaný mediátor musí mít především vysokoškolské vzdělání, musí být bezúhonný – tedy bez zápisu v rejstříku trestů – a musí složit zkoušku u Ministerstva spravedlnosti jako základní předpoklad. Je možné dělat i mimosoudního (tedy nezapsaného) mediátora, což může být v podstatě kdokoli. Nejde ani o vázanou živnost.

Je asi lepší si zjišťovat, jakou průpravu mediátor má, že?

To určitě. Pomoci může např. Asociace mediátorů. Ta má své vlastní zkoušky, a kdo jimi projde, stane se akreditovaným mediátorem Asociace mediátorů. Tady už existuje záruka, že mediátor prošel adekvátním vzděláváním a zkouškou, která zahrnuje i praktickou část mediace.

Když se podíváme na sólo rodiče, kdy ti mohou mít z mediace největší přínos? Je to při rozvodu, nebo i později, a pokud při rozvodu, pak v jaké fázi rozvodu?

Mediace se hodí v jakékoli fázi, kdy dojde ke konfliktu, a v tom případě platí - čím dříve, tím lépe. Mediace se dá využít jak ve sporech o majetek, tak ve sporech o styk s dětmi, o výživné, obecně na vše, co souvisí s rozchodem partnerů. Dokonce je to tak, že pokud lidé přijdou k rozvodovému soudu s mediačními dohodami, je možné u tzv. nesporných rozvodů, které se řeší dohodou, aby soud tyto dohody už pouze schválil. Pokud jsou partneři spolu schopní alespoň trochu komunikovat, je určitě lepší spor řešit touto cestou, než vše nechat na soudu a na dokazování. Důležitou podmínkou mediace totiž je, aby spolu lidé byli schopní alespoň minimálně komunikovat a aby s mediací souhlasili. Pokud má ale o mediaci zájem jen jedna strana a druhá nechce, je možné, aby šla k mediátorovi jen jedna strana a domluvila se s mediátorem, že osloví druhou stranu, zda nechce do mediace vstoupit. Ta se pak může rozhodnout, zda chce, ale rozhodně ji nikdo do mediace nenutí. Je to dobrovolná záležitost od začátku až do konce. Lidé si pak dobrovolně plní i to, co si dohodli.

A co v případě, že je mediace potvrzená soudem či notářem, a je tedy právně vymahatelná? Přijde v případě neplnění nějaký postih?

Samozřejmě pokud v případě rodinných sporů soudně potvrzenou dohodu lidé neplní, mají stejné postihy, jako když jde o soudní rozhodnutí. Když mluvím o dobrovolnosti, mluvím spíš o procesu mediace celkově.

Mediace při rozchodech

Můžou z toho sólo rodiče profitovat i v jiných situacích, např. při řešení dluhů?

Určitě. Mediace se dá použít v jakýchkoliv sporech – obchodních, rodinných, dluhových, občanskoprávních. Hodně se uplatňuje a dobře funguje i v sousedských sporech. Proces je jednotný, ačkoli každý druh mediace má své specifikum. Např. u rodinných sporů je vhodné, aby měl mediátor psychologickou průpravu nebo alespoň vlohy. Tam jde často o citově vyhrocenou záležitost. Kdežto u obchodních sporů probíhá jednání spíše věcněji. V cizině ji využívají i korporace pro řešení různých druhů sporů.

Jak to může vypadat v situaci rozchodu, sporu o výživné? Jak by se taková situace řešila mediací?

Vždycky záleží na lidech, kteří jdou k mediaci a na tom, co potřebují. V případě styku s dítětem se obvykle upravuje péče o dítě, nebo způsob, jak budou rodiče mezi sebou komunikovat, přičemž se jde opravdu do detailu. Může se řešit třeba i to, že jednomu vadí, že druhý ho oslovuje nějakým způsobem pro něj nepřijatelným. Zkrátka vše, co se objeví při jednání, má na danou oblast vliv a dá se řešit, se pak promítne do dohody. Upravují se určitě i časy vyzvedávání a vracení dítěte, řeší se, jak by věci měly fungovat. Při mediaci se např. využívá flipchart, kam se píší různé možnosti, které rodiče navrhnou. Pak mají oba přehled a vybírají si ty možnosti, které jsou pro ně oba nejpřijatelnější. Proces mediace má určitá pravidla a vyžaduje čas, ale dá se s jeho pomocí upravit skoro všechno.

Kolik setkání průměrně proběhne?

Věc se dá někdy vyřešit i na prvním mediačním sezení, které trvá v průměru 2-3 hodiny. Někdy jsou ale třeba i tři a více sezení, přičemž vždy závisí na ochotě stran komunikovat a hledat řešení.

Spousta lidí může být v situaci, že si mediaci nemůže dovolit. Je možné požádat soud, aby ji nařídil a došlo ke snížení ceny?

Takhle jednoduše to nefunguje. Při soudním řízení o mediaci lze požádat, ale rozhodnutí je v konečném důsledku na soudci, neexistuje na ni právní nárok. Pokud ji ale soudce nařídí, pak v případech, kdy je účastník osvobozen od soudních poplatků (u sociálních případů nebo u osob, které prokáží, že nemají dostatečný příjem), jsou pak lidé osvobozeni i od poplatků za první tři hodiny mediace.

Je možné, pokud partner mediaci odmítá, požádat soud, aby nařídil, aby se jí partner zúčastnil?

Pokud soud uzná mediaci za vhodnou, nařídí ji vždy oběma. A partner, který nesouhlasí, musí minimálně přinést potvrzení, že absolvoval první sezení, nemusí však pokračovat dál.

Pokud ale partner nechce spolupracovat, tak to asi stejně nemá smysl, že?

Přesně tak.

Rozvodem rodičovství nekončí

Halko, jsi vzděláním právnička, a zároveň jsi v rámci své práce v APERIU pracovala se sólo rodiči a koordinovala bezplatnou právní poradnu pro rodiče. Jak se po téhle zkušenosti díváš na mediaci jako na způsob řešení sporů?

Pro mě jako pro právničku je tahle metoda průlom. Pracovala jsem tři roky v advokacii, takže znám proces řešení sporu cestou rozhodnutí nadřízené instance. Zároveň mám osobní zkušenost s rozvodem a střídavou péčí, kdy jsem jednoznačně nahlédla, že mediace má úplně jiné možnosti než soudní řízení. Neříkám, že soudní řízení není v řadě případů uplatnitelné, někdy to prostě jinak nejde. Ale když se podívám kolem sebe a vidím, jak lidi fungují nebo nefungují po soudních rozhodnutích rozvodových případů, připadá mi, že pokud jeden z nich vyhraje nad druhým, spíš to rozjitří situaci a přinese další problémy. Pokud jde lidem o děti, což je v rozvodových sporech hlavní problém, je mediace téměř jediná šance, jak věci řešit, jak najít dohodu a způsob vzájemné komunikace, aby lidé mohli dál fungovat nejen jako rodiče, ale i jako bývalí partneři. Rozvodem rodičovství nekončí. Ještě mnoho dalších let se oba rodiče musí na spoustě věcí dohadovat a společně řešit, a to nejen v případě střídavé, ale i výlučné péče. Je proto důležité, aby rodiče nahlédli, že se na těchto věcech přece jen dokážou domluvit. A tuhle zkušenost mediace v mnoha případech zprostředkuje.

To je asi dobrá zkušenost i pro děti: i když jsou lidi někdy hrozně rozhádaní, dokáží se přeci jen domluvit, a že já jako dítě jsem natolik důležitý, abych stál rodičům za dohodu.

Ano, a dokonce existují i rodinné mediace, do kterých lze zapojit i děti a zohlednit jejich potřeby.

Jak ses vlastně k mediaci dostala ty sama?

Na mediaci jsem narazila přes jednu publikaci v době, kdy jsem pracovala se sólo rodiči, a moc mě to nadchlo. Pak jsem začala sama hledat a zjistila jsem, že je tu Asociace mediátorů. Metoda sama sem přišla v 90. letech a přinesla ji sem americká organizace Partners for Democratic Change. Ta tu vedla první tréninky pro lidi, kteří chtěli řešit konflikty mimosoudní cestou. Na jejich základě se v ČR začala mediace praktikovat a šířit.

Mediátoři jsou často psychologové, personalisté, ale i právníci. Ačkoli mediace hodně souvisí s právnickým povoláním, má toto spojení i svá úskalí. Například advokáti nemohou zároveň klienta zastupovat a přitom dělat mediaci. Musí si vybrat, co budou klientovi nabízet. Vzhledem k tomu, že advokátní služby jsou většinou dražší než služby mediační, je trochu jasné, proč se mediace až tolik nešíří (smích).

Je vlastně v zájmu advokátů doporučovat svým klientům mediaci?

Znám několik advokátů, kteří jsou tak osvícení, že nehledí pouze na profit, ale vidí i další přínosy mediace a chtějí ji praktikovat, protože vidí výsledky. A to jim pak přináší další klienty, protože spokojený člověk se vrací.

Mgr. Halka Jaklová absolvovala kurz v mediaci pořádaný Asociací mediátorů. Pracovala v různých neziskových organizacích (Český helsinský výbor, Člověk v tísni, OSF) jako právnička a projektová manažerka, a působila i několik let v advokacii. Většinu svého pracovního života věnuje pomoci různě znevýhodněným lidem - uprchlíkům, národnostním menšinám, sólo rodičům V letech 2008-2010 řídila v APERIU právní poradnu a program pro sólo rodiče. Od roku 2011 pracuje jako zástupkyně ředitelky a fundraiserka pro Fórum 50%, neziskovku podporující rovnoprávnost žen a mužů v politice.


Komentáře

Je to škoda, že mediaci je málo využívaná. Lidé si asi moc neumí představit, co jim může přinést. Obzvlášť v situaci, kdy se rozcházejí a mají problém spolu dobře vycházet.

Překážkou je asi o to, že jde o investici nejen finanční, ale i časovou a mentální, kdy se člověk musí sám podílet na tvorbě společné dohody.

Nechat "rozřešení" na soudu může být na první pohled snazší, ale nelze čekat řešení optimální ani levné...

Miloslava K. | 7.4.2014 12:24 Citovat »
Komentovat