Výživné na dítě: zkušenosti a stanovisko APERIA

(c) Alhazm Salemi, fotolia.com
30.11.2014 | zkouknuto: 4980x | komentářů: 0

Přinášíme vám text, který jsme vypracovali pro Ministerstvo práce a sociálních věcí pro účely přípravy návrhu zákona o náhradním výživném.


APERIO je nezisková organizace, jejímž posláním je podpora informované volby, osobní zodpovědnosti a aktivního přístupu k rodičovství a jehož hlavním cílem je zlepšení služeb a podmínek v mateřství a rodičovství. Výživné na dítě a jeho vyplácení či vymáhání je tématem, které se v naší práci často objevuje. Řešíme jej v rámci své činnosti v několika různých projektech.

Dlouhodobě se s tímto tématem setkáváme v rámci bezplatné anonymní internetové právní poradny pro rodiče. Právní poradna je zaměřená zejména na oblast pracovního práva, práva sociálního zabezpečení a práva rodinného. Od roku 2005 jsme zodpověděli přes 31.000 dotazů, z toho přibližně 1.700 dotazů se týkalo problematiky výživného na dítě. Cílem poradny je seznámit klienta s právní úpravou a doporučit řešení jeho případu.

APERIO shrnuje své praktické poznatky ohledně výživného následovně:

1) Na poradnu APERIA se obracejí nejen všechny skupiny, jichž se výživné týká – oprávněný, povinný (matka, otec, dítě), ale často i noví partneři povinného.

2) Sólo rodiče zpravidla znají postup, jak dosáhnout či vymáhat výživné (podání návrhu na určení výživného a následné podání návrhu na exekuci). Na internetu je k dispozici větší množství vzorů (většina větších měst má tyto vzory na svých webech) či návodů, jak postupovat.

3) Dotazy se nejčastěji týkají určení výše výživného, popř. jeho zvýšení či snížení výživného v konkrétním případě. Sólo rodiče často nemají představu, o jak vysoké výživné mohou žádat, jaká výše (přibližně) bude určena a z jakých příjmů či podkladů soud vychází. Nejen z poradny, ale i z názorů jiných odborníků z praxe vyplývá, že stanovení výše výživného je nepředvídatelné. Na druhou stranu konstatujeme, že po zavedení nezávazných tabulek exministryně spravedlnosti JUDr. Kovářové v roce 2010 došlo ke zvýšení určovaného výživného a k většímu sjednocení určovaného výživného (rozpětí se zmenšilo). Na webu jsou k dispozici neoficiální kalkulačky na určení výživného, což je možné vodítko, jaké výživné požadovat.

4) Nejčastěji se setkáváme se sólo rodiči, kterým byla přiznaná výše výživného v rozmezí 2.000 - 3.500 Kč měsíčně, což odpovídá často citovanému údaji o průměrném výživném 2.931 Kč v roce 2013. Náklady na výživu tak často nese z větší části jen rodič, který má dítě v péči. Druhý rodič se finančně podílí výrazně nižší částkou. Takto se ocitají zejména sólo rodiče pečující o dítě mladší čtyř let na pokraji chudoby. Z toho vyplývá, že nepečující rodič má často vyšší životní úroveň než jeho dítě, čímž je porušeno právo dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů.

5) V soudní praxi nepanuje jednota ohledně toho, jak má vypadat požadovaný soubor informací o majetkových poměrech povinného při určování výživného, a to i přesto, že se jedná o nesporné řízení. Různě se posuzují např. hodnoty, které povinný získává vedle své mzdy/platu od zaměstnavatele (jako např. benefity či cestovní náhrady), nebo majetek povinného. Nestejný postup je i u určení výživného u OSVČ.

6) Pokud jde o majetkové poměry, schopnosti a možnosti povinného, má být hodnocena potencionalita, a nikoli fakticita. V praxi je však dokazování možností dosažení vyššího příjmu povinným velice obtížné, a tak se toto kritérium používá prakticky jen v situacích, když se povinný dobrovolně vzdá zaměstnání zaručujícího vyšší příjem. Ani odůvodněnost potřeb oprávněného není snadné zjistit. Je zjevné, že potřeby jako strava, ošacení, školní pomůcky, nutné zdravotní potřeby, léky atd. jsou odůvodněné. Hodnocení důvodnosti dalších potřeb, které nejčastěji plynou z nadání, schopností či zájmu dítěte, je složitější. Pro posouzení odůvodněných potřeb dítěte je tak zpravidla brán v potaz jeho věk, resp. zdravotní stav, a k výjimečným schopnostem dítěte bývá pouze přihlíženo.

7) Při určování výživného se často zatajuje majetek nebo převádí na jiné osoby. Majetkové poměry povinného jsou pak zkreslené. Při rozvodovém řízení často některý z manželů majetek odklání (především přes své příbuzné – rodiče, sourozence – typicky kauza exministra Kocourka) a to má vliv i na určení výživného na nezletilé děti.

Příklad: Sólo rodiči bylo určeno výživné ve výši 1500 Kč. Otec u soudu uvedl, že je nezaměstnaný a že nemá žádný majetek. Ve skutečnosti jezdí drahým autem, které vlastní bratr, bydlí ve vile, kterou vlastní rodiče a pracuje v rodinné firmě.

8) V otázce exekucí se vyskytují především dotazy, jak postupovat v případě, kdy povinný nemá žádný majetek a dluží za delší období. V tomto případě je možný trestní postih, avšak trestní odsouzení finanční situaci sólo rodiče zpravidla nezmění.

9) V rámci exekučního řízení není možné vymoci dlužné výživné proto, že povinný žádný majetek nemá. Důvody jsou většinou dva: jednak, jak bylo výše popsáno, majetek je převeden na jiné členy rodiny či osoby, nebo povinný se sám nachází v hmotné nouzi, kdy skutečně žádný majetek nemá. Povinný rodič, aby nemusel platit vyšší výživné, často mění zaměstnání a bývá delší dobu v evidenci na úřadě práce.

Příklad: Paní platí výživné na syna (12), který je svěřen do péče otce, ve výši 900 Kč měsíčně. Paní je vyučená číšnice. Pracuje jako skladnice s příjmem 12 000 Kč čistého. Přivydělává si načerno uklízením a hlídáním dětí cca 5 000 Kč čistého měsíčně. Otec syna ji požádal o zvýšení výživného na 2300 Kč. Matka po obdržení návrhu práce zanechala a evidovala se na úřadě práce. Bydlí u své matky v rodinném domě a nemá žádný majetek. Při stanovování nové výše výživného prokázala, že je evidována na úřadě práce a že nepobírá ani podporu v nezaměstnanosti.

Pro stanovení rozsahu vyživovací povinnosti se zřídka bere zřetel i na to, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, tj. realizuje fyzické a jiné faktické úkony nutné k životu a zdárnému vývoji dítěte, a kvůli péči o dítě si nemůže najít lépe placené zaměstnání či další zaměstnání.

Čas, který tráví povinný rodič s dítětem, má na vyplácení výživného také vliv. Placení výživného se vyhýbají častěji ti rodiče, kteří s dítětem neudržují nebo nemohou udržovat styk.

10) V poradně se však objevily i dotazy partnerů, především manželů/ek povinné/ho. Jedná se o případy, kdy naopak exekuce a dluhy na výživném dostávají do hmotných problémů tuto druhou rodinu. Citace dotazu z poradny:

Dobrý den, mám několik dotazů: 1) Můj manžel má tři dcery z předchozího vztahu - výživné platí již jen na dvě z nich (v minulosti byl soudně trestán za neplacení výživného trestem odnětí svobody) a měl by i splácet dluhy na výživném. Ale protože byl dva roky ve výkonu trestu, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Práci nemá, protože ho nechtějí nikde zaměstnat. Spolu máme pětiletého syna. Přesto má na jednu dceru platit 2500 Kč a na druhou 3500 Kč (soud mu výživné zvedl i přes to, že doložil, že žijeme pouze z mého platu, který činí 9600 Kč, a dokonce po něm chtějí to zaplatit zpětně asi za půl roku, to je šílenství). Posílá na každou pouze 500 Kč, aby měl co doložit na probační službě. Bojím se, aby nebyl zase nějaký průšvih z toho, že platí málo. Myslíte, že stačí, když každý měsíc zaplatí těch 500 Kč? Opravdu víc nemůžeme posílat, neboť platíme nájemné 5000 Kč.

2) V zákoně o rodině se píše, že dítě má právo se podílet na životním standardu rodičů, manželova nejmladší dcera žije s matkou a jejím přítelem v bytě, který je rekonstruovaný, moderně zařízený, má nejmodernější telefon, tablet, notebook, internet, každý měsíc chodí ke kadeřníkovi, matka jí kupuje drahou kosmetiku i oblečení. To je samozřejmě v pořádku, je jí 16 let a tak potřebuje zapadnout do společnosti dnešních mladých děvčat. My ale žijeme jinak, v domku s manželovou maminkou (domek patří manželově sestře) kde platíme 5000kč měsíčně, máme 5letého syna, který chodí do školky, která stojí měsíčně 1000 Kč, manželovým dcerám posíláme každé 500 Kč měsíčně a to vše z mého platu 9600kč + příspěvek na dítě 500 Kč (ale z toho vždy poctivě koupím synovi, co potřebuje, anebo mu splním nějaké "tajné přání", jsou to přeci peníze pro něj) + příspěvek na živobytí kolem 1400 Kč. Předpokládám, že neexistuje žádný zákon, který by nařídil, aby se na tomhle standardu manželova dcera podílela, ona přijede pouze, když má svátek nebo narozeniny, protože ví, že vždy něco dostane od nás i od babičky. Ale pomoct nepřijede nikdy, dokonce ani tehdy, když je o to požádána. Co s tím?

3) V 31.8. 2014 mi skončila pracovní smlouva, která není prodloužená; přihlásila jsem se na ÚP, kde budu pobírat podporu v nezaměstnanosti, a dále momentálně pobírám přídavek na dítě 500 Kč a příspěvek na živobytí kolem 1400 Kč. Může si manžel po zaregistrování na ÚP (nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti) zažádat též o příspěvek na živobytí?

4) Po obdržení zápočtového listu jsem zjistila, že na můj plat bylo vedeno 17! exekucí na manželovo jméno a většina z nich byla z doby, kdy jsme spolu ještě ani nechodili. Opravdu jsem nucena platit dluhy, se kterými nemám vůbec nic společného?

Děkuji a přeji krásný den :)

11) V této souvislosti APERIO upozorňuje na skutečnost, že oprávněné osoby (zejména ty, které pečují o malé děti) často nemají finanční prostředky na zastoupení advokátem v soudním řízení o určení výživného. Podle našich zkušeností je velmi nízká informovanost ohledně možnosti zastoupení advokátem ex offo. Občanských poraden je málo a jen v některých větších městech v ČR. Zastoupení i poradenství u advokáta je velmi nákladné. Na druhou stranu zájem dítěte, a to i jeho hmotné zajištění, má chránit OSPOD.

12) Kvalita práce jednotlivých OSPODů je různá: zkušenosti ze seminářů pro odborníky ukazují, že v řadě z nich pracují motivované sociální pracovnice, které litují, že nemají možnost působit více preventivně. V jiných ale nejsou pracovnice ani ochotné spolupracovat s příslušně kvalifikovanými a akreditovanými neziskovými organizacemi, které nabízejí převzetí některých případů, aby jim ulehčily jejich práci, a pomohly potřebným rodinám. Z diskusí na seminářích vyplynulo, že značný vliv na kvalitu sociálních služeb obecně a sociálně-právní ochrany konkrétně mají přímo radnice měst, kde OSPODy působí.

Závěry

Podle reálných společenských vztahů APERIO konstatuje, že současná aplikace právní úpravy neodpovídá potřebám vyživovaných dětí. Stávající právní úprava - tj. určování výše výživného podle uvážení soudu - není dobrým řešením, protože z výsledků v praxi je velmi patrná nespokojenost rodičů (matek i otců, oprávněných i povinných) s rozhodovací praxí soudů, s její nekonzistentností, nepředvídatelností a s nedostačující výší průměrně přiznávaného výživného. Platná právní úprava není tak zcela efektivní (funkční).

1) Ačkoliv je řízení o určení výživného na nezletilé dítě nesporným řízením, řízení u různých soudů probíhají různě. Zákon by měl toto řízení více formalizovat. Soudy by měly samy každé např. tři roky změnit výši výživného (valorizace).

Podporujeme zákonné zakotvení minimálního výživného a stanovení výživného nad minimální výši ponechat na uvážení soudu tak, jak to bylo doposud. Tabulkové minimální výživné je podle APERIA vhodné stanovit procentuálně s ohledem na výši příjmů a výdajů povinného, v porovnání se situací oprávněného rodiče a dítěte. Procenta by pak měla být odstupňována podle věku dítěte. Tento postup by pomohl zajistit spravedlivý podíl dítěte na životní úrovni rodičů. Nezávazné tabulky exministryně spravedlnosti JUDr. Kovářové považujeme za osvědčené.

Doporučujeme schválení závazných tabulek na určení výživného:

- sjednocení výše výživného u rodin na stejné sociální úrovni,

- lze předpokládat, že po účinnosti změny právní úpravy by ke sjednocení výše výživného mohlo dojít v rámci ČR relativně rychle,

- právní jistotu účastníků řízení o určení výživného, předvídatelnost rozhodnutí,

- smírnější řešení sporu o výši výživného a snížení napětí mezi bývalými partnery,

- zletilé děti by se mohly snadněji zbavit studu žalovat vlastního rodiče o určení/zvýšení výživného.

Do příjmů pro určení výživného by se měla zahrnovat nejen mzda (plat), ale i benefity poskytované zaměstnavatelem a další majetkové hodnoty (např. zisky z podílu v obchodních společnostech nebo úroky z peněžních vkladů).

2) Umožnit dovolání k Nejvyššímu soudu by napomohlo k ustálení a sjednocení judikatury. S tímto závěrem souhlasíme. V případě neschválení určování tabulkového výživného by i tato změna v delším časovém horizontu znamenala sjednocení postupu soudů v určování výživného i posuzování majetkových poměrů povinného a praxe sama by si zřejmě vytvořila „své tabulky."

3) APERIO na základě svých zkušeností podporuje výplatu zálohového výživného, a to v sociálně definovaných případech a se zkoumáním, zda skutečně výživné není placeno. Výše náhradního výživného by měla pokrýt alespoň základní potřeby dítěte.

Navrhujeme podmínky pro poskytnutí zálohového výživného:

a) dlužné výživné alespoň po dobu čtyř měsíců;

b) výživné je určeno soudně nebo dohodou (na dohodě jsou ověřené podpisy);

c) oprávněný rodič vymáhá dlužné výživné.

d) oprávněný rodič je v nouzi (není totožné s pojmem hmotná nouze, stav nouze by mohl být definován jinak, např. hranicí pro nárok na přídavek na dítě).

4) Vzhledem k tomu, že často spor o výživné je spojen i se sporem o výchově dětí doporučuje posílit v těchto věcech mediaci podle zákona č.202/2012 Sb., o mediaci. Mediace je forma mimosoudního řešení sporu za účasti třetí nezávislé osoby (mediátora), která podporuje komunikaci mezi osobami na konfliktu zúčastněnými tak, aby jim pomohla dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody. Řeší primárně potřeby jednotlivých stran, nikoliv pozice. Strany si zachovávají kontrolu nad řešením jejich konfliktu a nad dosažením výsledku. To vše v soukromí a za přísné mlčenlivosti mediátora. Ve srovnání se soudním řízením se řešení sporu výrazně urychlí. Statistiky uvádějí až 70% úspěšnost uzavření dohody. Tuto dohodu lze schválit soudem či notářským zápisem s doložkou vykonatelnosti a získat tak vykonatelný právní titul. Doporučujeme povinnou mediaci v rodinných záležitostech. Protáhlá soudní řízení za účasti advokátů, kteří často nemají zájem na dohodě stran, považujeme za neefektivní a proti zájmům dítěte. Podporu dohody by jistě napomohla skutečnost, že soudní řízení by v případě uzavřené dohody bylo osvobozeno od soudního poplatku. V případě neuzavření dohody by soud rozhodl ve věci samé a zároveň o nákladech řízení, tj. tato soudní řízení by nebyla osvobozena od poplatku tak, jak je tomu dnes. Soudní řízení často trvají i několik let a děti tak žijí dlouho v provizoriu. To neprospívá jejich materiálnímu zabezpečení ani celkovému vývoji. Mediace je navíc prevencí konfliktů souvisejících s kontaktem s dítětem/dětmi, které jsou další příčinou vyhýbání se placení výživného.

Dalším opatřením, které může hrát významnou roli, je zvýšené využívání partnerského psychologického poradenství, které je doplňkem, nikoli alternativou, mediace. Nezaměřuje se tolik na řešení, jako na uklidnění zjitřených emocí v rodině. Tím snižuje konflikt mezi bývalými partnery a zvyšuje celkový well-being dítěte.

Vypracovaly JUDr. Jana Seemanová a PhDr. Eliška Kodyšová, Ph.D., APERIO.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat