Rozvod: nejdřív emoce, pak řešení

Rozvod je bolestivý pro všechny zúčastněné
17.2.2014 | zkouknuto: 3127x | komentářů: 0

(C) sxc.hu - intrepid95Ačkoli mezi sólo rodiče patří i řada otců, v průběhu projektu se nám muži zatím z nějakého důvodu vyhýbali. Zůstávali spíš v roli těch, kteří sólo matky opustili, respektive jimi byli sami opuštěni. Vztah mezi bývalými partnery ovlivňuje kvalitu života jejich dětí, ale je velmi těžké tento vztah uchovat naživu, když jsme prošli rozvodem. Co se při rozvodu mezi mužem a ženou odehrává, jak vidí odchod ženy její partner a jak mohou všichni tímto náročným obdobím projít co nejšetrněji? Na to jsme se zeptali PhDr. Martina Járy, psychologa, psychoterapeuta a ředitele Ligy otevřených mužů (LOM) , který před několika lety společně s Asociací mediátorů realizoval projekt Dobrý rozvod.


APERIO: Podle statistik iniciují 2/3 rozvodů ženy. Čím to podle vás je způsobeno?

Martin Jára: Za jednu z příčin vidím změnu pozic partnerů. Na jedné straně přibývá žen finančně i emociálně nezávislých na mužích. Na druhé straně přibývá mužů, u nichž pozorujeme jistou emocionální, ba i finanční závislost na ženách. Ženy si mohou dovolit být náročnější a muži si přestávají být sami sebou jistí. Z hlediska symetrie vztahů to je asi pozitivní trend, ale zvládnout jej osobně může být těžké a někdy i nemožné.

A: Proč jste se v LOMu rozhodli společně s Asociací mediátorů zrealizovat projekt Dobrý rozvod?

MJ: Zjistili jsme, že muži často volí v případě rozvodů rychlá a silová řešení. Bohužel jimi ale spory jen vyhrocují. Chtěli jsme je podpořit, aby uvažovali a jednali více v kontextu dohody. Kromě toho jsme chtěli podpořit mediaci jako takovou. U nás zatím nemá v rozvodových kauzách takový kredit jako v zahraničí.

A: Projekt už skončil, jaké měl vyústění? Pokračujete dál v aktivitách, které jste při něm zahájili?

MJ: Zmínil bych dva výstupy. Zaprvé, projekt ukázal, že mediace je účinná, ale zatím obtížně finančně dostupná. V projektu jsme vyzkoušeli formu dotované služby, kdy zájemci sami platili jen část ceny sezení. Pro některé klienty a klientky to byla příležitost, aby mediaci vůbec vyzkoušeli. Myslím, že stát by v odůvodněných případech mediaci dotovat měl. Zadruhé, ověřili jsme si, že je dost mužů, kteří se chtějí o své situaci poradit s jiným mužem-odborníkem, někdy osobně, někdy v rámci internetové poradny. Tuto službu poskytuje LOM i nadále.

A: Jak reagují muži, když jejich partnerka a matka jejich dětí požádá o rozvod? Jaké to pro ně je, čeho se nejvíc bojí a co v danou chvíli potřebují – od okolí, odborníků či od svých partnerek?

MJ: Muži často prožívají rozvod jako velké selhání. Strach mají ze samoty a ze ztráty zázemí. Potřebují jednak mužskou podporu a jednak specializované služby, něco na způsob doprovázení popsaného v knize rakouského autora P.Ballnika Otcem i po rozvodu.

A: Někdy se setkávám s názorem, že muž dnes žádá o střídavou péči nejen kvůli zájmu o děti, ale proto, aby nemusel platit výživné, nebo je „střídavka“ dokonce nástrojem pomsty otce ženě, která odchází. Jak si vysvětlujete zvýšený zájem o střídavou péči ze strany otců vy a jak hodnotíte obsah webových portálů, které za podporu střídavé péče bojují? (př. Střídavka.cz, KdeJsiTáto.cz aj.)

MJ: Motivace mužů pro střídavou výchovu může být různá. Podle mých zkušeností ji muži většinou volí jako pojistku proti odcizení dítěte. Ne vždy si ale uvědomují, jak je náročná, ať už na jejich čas nebo na komunikaci s matkou dětí. Zvýšený zájem o střídavou výchovu je podle mne způsoben tím, že i v naší společnosti roste povědomí o rodičovských právech. Zájem dítěte už není takové zaklínadlo, důležitý je i zájem rodiče. To podle mne praktikují, ale ne zcela přiznávají bojovníci za práva otců. Jejich frustraci i vůli po změně chápu, jen tu jejich agresivní rétoriku (viz zmíněné webové portály) považuji za kontraproduktivní.

A: Vztahy a komunikace v období kolem rozvodu a po něm bývají napjaté a poznamenané silnými emocemi. Je nějaká dobrá praxe nebo etiketa chování v tomto období, aby partneři předešli dlouhodobým potížím? Jaké chyby dělají častěji muži a jaké ženy?

MJ: Rozvod spustí citovou bouři, v každém, troufám si tvrdit. Tu pomůže zvládnout psycholožka nebo psycholog, možná i dobrá kamarádka nebo dobrý kamarád. Podle mých zkušeností trvá dva tři měsíce. V tomto čase bych žádné právní kroky nepodnikal. Muži mají tendenci silné emoce ignorovat, ženy jim zase podléhají. Tříměsíční pauza oběma stranám jen prospěje.

A: Významnou roli můžou při rozchodu sehrát blízcí a odborníci. Kdy je pomoc funkční a kdy může škodit? Není rozvodový proces svým současným nastavením, které příliš nepodporuje snahu se domluvit, sám o sobě vlastně kontraproduktivní?

MJ: Rozvod je jedna z nejnáročnějších životních událostí. Znamená stres pro všechny zúčastněné. Odbornou či laickou pomoc podle mne potřebují oba rodiče. Kvůli sobě samým i kvůli dětem, které jsou na nich závislé. Mnozí rodiče si najímají advokáty, ale málokteří vyhledají psychologa. Obávám se, že přílišná koncentrace na právní řešení může zastřít, ne-li prohloubit vnitřní i vnější konflikty. Psychologická pomoc přináší sebereflexi a užitečný odstup, umožňuje projít obtížným obdobím bez trvalých následků. Na děti i na rodiče. Jsem přesvědčen, že psychologická pomoc má předcházet té právní. Lakonicky řečeno: nejdřív emoce, pak řešení.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat