Když se ztratí dítě

28.7.2014 | zkouknuto: 1674x | komentářů: 0

Mezinárodní den pohřešovaných dětí je v Evropě připomínán 25. května od roku 1986. Proč právě 25. května? Toho dne se roku 1979 ztratil v New Yorku 6letý Etan Patz. Žadonil, aby mohl do školy chodit sám, jako ostatní děti. To mu rodiče před koncem školního roku dovolili, ten den ráno ho viděli naposledy.

To je nejspíš největší noční můrou každého rodiče. Ztracené dítě. Bohužel, 51 rodičů v Česku trpí touto můrou dodnes.


Podle Petry Binkové z odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra se ročně se ztratí okolo šesti tisíc dětí, většinu z tohoto počtu tvoří hledaní, tedy ti, kteří utečou záměrně a to jak z dětských domovů, výchovných či diagnostických ústavů, ale i z rodin třeba pokud mají děti strach před trestem za špatné známky, po hádce atp.

Podle pplk. Kláry Rožánkové z odboru pátracího policejního prezidia jsouúnosy v ČR naštěstí celkem ojedinělé, hodně dětí se vrátí domů samo nebo je nalezne policejní hlídka. Další děti ztracené v roce 2013 se našly např. u spolužáků nebo u příbuzných. „Je vždy ale lepší se na polici obrátit při podezření na ztracení dítěte a to raději dříve než později. Nikdo nemusí mít obavy, že bychom mu vyčetli, že nás zbytečně alarmuje“, vysvětluje Klára Rožánková.

Až do roku 2009 spadalo pátrání po dětech i dospělých do jedné kategorie. Vše se změnilo 25. května téhož roku, kdy odbor prevence kriminality ministerstva vnitra s odborem pátracím policejního prezidia spustili projekt Národní koordinační mechanismus pátrání po pohřešovaných dětech (NKMPPD), zvaný také Dítě v ohrožení. O rok později podepsalo ministerstvo vnitra memorandum o spolupráci s deseti médii, které stanovuje jak a jak často mají média informovat veřejnost, pokud je mechanismus aktivován.

„Jako dítě v ohrožení je označeno dítě, které se pravděpodobně nachází v ohrožení života nebo zdraví: vzhledem k věku se může stát obětí nešťastné náhody, postrádá přístup k životu potřebným lékům, dítě je prokazatelné fyzicky či psychicky handicapované nebo se dle českého právního řádu jedná o únos“, upřesnila Petra Binková.

Konkrétně se jednalo např. o tyto případy: v březnu 2014 policisté pátrali po tříletém chlapci, potřeboval transfuzi krve, ale jeho rodina ji odmítala z náboženských důvodů. V květnu se ztratil dvanáctiletý chlapec, nevrátil se ze školy, nepodal o sobě zprávu, naposledy ho spatřili hosté restaurace okolo 19 hodiny, jak odchází ve společnosti neznámých dětí neznámo kam. Policisté ho nalezli druhý den ráno při pátrací akci. V červenci 2013 utekl při cestě ze snídaně 16letý chovanec dětského domova, který pravidelně užíval léky. Mohl mít abstinenční příznaky, případně si ublížit, v minulosti se pokusil o sebevraždu.

Za dobu fungování systému bylo nalezeno všech 115 dětí v ohrožení, dvě bohužel nejevily známky života – jednoho chlapce nalezli policisté utopeného a případ Anička asi netřeba připomínat… Roku 2013 byl systém aktivován v 28 případech, letos zatím v 10.

Další informace o systému a jeho součástech, preventivní rady pro rodiče či děti, statistiky, způsob, jak se přihlásit k odběru oznámení o pohřešování dítěte atp. naleznete na stránkách www.pomoztemenajit.cz. Samotné pátrání je vyhlašováno na stránkách policie, kde je na homepage umístěn banner s rychlým odkazem do databáze.

autor: Zuzana Taucová pro časopis Policista

Pozn. red.: Další informace a pomoc pro rodiče nabízí také nezisková organizace Ztracené dítě, která provozuje i bezplatnou telefonní linku pro děti i rodiče. Zabývá se mj. i problematikou přeshraničních únosů dětí při rozchodu rodičů pocházejících z různých zemí.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat