Je to tak, jak to bylo vždycky

Je rozvod vždycky cestou k lepším zítřkům? (C) Fotolia.com
20.6.2014 | zkouknuto: 1724x | komentářů: 5

APERIO razí názor, že při práci se sólo rodiči není tolik podstatné zkoumat, kdo za situaci může, jako spíš řešit výslednou situaci rodiny. Rozhovor s JUDr. Danielou Kovářovou, českou právničkou, advokátkou se specializací na rodinnou problematiku, političkou, bývalou ředitelkou Justiční akademie a v letech 2009–2010 ministryní spravedlnosti České republiky, vychází z její odlišné zkušenosti a přináší proto jiný úhel pohledu.


Daniela Kovářová, elegantní dáma ve věku, kdy muži dozrávají a mnohé ženy poprvé zažívají ve společnosti pocit "neviditelnosti", okamžitě vzbudí dojem, že ji tento osud ještě nějakou dobu nečeká. Její přímočarý, lehce cynický pohled na dnešní postavení muže a ženy ve vztahu/v manželství zní zábavně až do doby, než si uvědomíte, jakou realitu popisuje. Daniele Kovářové snadno uvěříte, že za sebou má dost zkušeností na to, aby její názory stály za zamyšlení, i když se neposlouchají právě snadno.

Na pražském semináři k tématu sólo rodičovství a novému občanskému zákoníku, který pořádalo APERIO – Společnost pro zdravé rodičovství, jsme měly možnost se společně chvilku zastavit nad tématem sólo rodičovství, potažmo osobní zodpovědnosti za to, jak bude vaše rodina vypadat.

Paní Kovářová, myslíte si, že změna zákona může přispět ke změnám uvnitř rodiny? Je v novém občanském zákoníku nějaký zákon, který by mohl přispět ke zlepšení situace sólo rodičů?

Nový občanský zákoník formuluje nově jak povinnosti dětí, tak i nové rodičovské povinnosti. Cílí na rodiče, kteří se rozešli a musí spolu komunikovat – v zákoně je např., že rodiče nesmí hanět jeden druhého a mají o tom druhém hezky mluvit - otázka je, k čemu nám to bude. Jsem skeptická. Rodina sice stojí na právním základě, ale zbytek tvoří hlavně emoce – jde tedy o něco, co by mělo fungovat na dobrovolné bázi a co z vynucení nefunguje, i když se ukotví v zákoně. Vztahy v rodině se sporem vždycky zhorší. Některé zákony vypadají skvěle na papíře, ale jejich realizace může být složitá.

Zákon ustanovující práva a povinnosti jednotlivých členů v rodině jejich postavení v rodině nezlepší. Zákon může pomoci v jednotlivých případech, ale situaci obzvlášť v rodinném právu zlepšit nedovede.

Nejhorší, co se v rodině může stát, je, že jeden člen rodiny podá žalobu na druhého člena rodiny a pak mu říká, tady to máš v zákoně, tak se podle toho chovej.

Osobní zodpovědnost

Co si myslíte o zálohovaném výživném?

Já vím, že by rodičům samoživitelům pomohlo, ale bojím se, že by se to zneužívalo, a pro mě by to znamenalo, že stát by rezignoval na vymáhání dlužného výživného. Stát vymáhá peníze velice neefektivně a vždy vymůže jen velice malé procento pohledávek.

Ale nebylo by to lepší, vzhledem ke křehkým vztahům, které panují v rozvedených rodinách, přenést vymáhání výživného do méně osobní roviny, kdy by peníze od neplatičů/ček alimentů vymáhal stát? Přeci jen podání trestního oznámení na bývalého partnera/partnerku dokáže znovu rozjitřit už tak pošramocené vztahy.

To je sice pravda, ale náš stát je založen na osobní zodpovědnosti. Proto si myslím, že to má být na osobní zodpovědnosti rodičů a je na nich, aby si peníze pro své děti vymohli. Já bych chtěla zdůraznit, že je důležité si uvědomit, že rozvodem "to všechno" teprve začíná. Přestože se většina lidí domnívá, že rozvodem vše končí. Podle mě by si měl tohle velmi dobře promyslet ten, kdo si chce nechat dítě ve své péči a především se se svým partnerem rozejít v dobrém. Protože když se s partnerem rozejde ve zlém, tak to je začarovaný kruh.

A v případech, kdy jeden z rodičů má objektivní lékařskou diagnózu, která mu nedovolí plnit rodičovskou funkci, ani tam není žádná legislativa, která by druhému rodiči pomohla? Neměl by z v těchto případech rodičům pomoci stát?

Náš právní systém je postaven na osobní zodpovědnosti a tu má každý i za výběr svého partnera. A proto já svým studentkám radím: "Važte, s kým počnete své dítě." Jak jsem říkala, já jsem cynická a moje názory jsou možná konfrontační. Ale můj názor je, že tohle za vás nikdo - ani stát - nevyřeší. Osobně doporučuji v případě, že otcem dítěte je někdo, kdo nic nemá a mít nebude, třeba je na podpoře a pracovat nechce, aby si to maminky rychle uvědomily a vzaly to, jako kdyby padl ve válce, jako kdyby nebyl. Zažila jsem např. případ tatínka, který neměl nic než rifle, bydlel u kamaráda, který ho živil, a všecko mu bylo fuk. V těchto případech nemá cenu chodit k soudu, s tímhle vám stát nepomůže. Musíme si říct: to jsem si holt špatně vybral/a a jít dál.

Jednoduše: miluj, koho chceš, spi s ním, užij si s ním, ale až budeš chtít mít děti, vyber si někoho, kdo bude schopen dítě a rodinu zabezpečit. Takže važte, koho si volíte a pak se nedivte.

Mediace vs. nechat rozvod uležet

Říkala jste, že důležité je rozejít se v dobrém. Co si myslíte o mediaci a roli mediátorů, jejichž cílem je rozvody/rozchody řešit dohodou?

To by bylo výborné, ale otázka je, kdo by to platil. Je to enormně finančně náročné. A ti, co se rozvádějí, si nechtějí dobrovolnou mediaci platit. Jsem velkou propagátorkou mediace, sama jsem mediátorkou. Jsem ráda, že máme zákon o mediaci, ale v rodinném právu má malý efekt. V rodinných sporech jsou tak vypjaté emoce a je tam tolik nenávisti a ti lidé jsou tak uzamčení, že účinek je velice malý. Ale např. v pracovně právním právu funguje skvěle.

Proč soudci nenařizují mediaci?

Obecně jí soudci nevěří, sami sebe vidí jako nejlepší mediátory, a když vidí rozhádaný rodičovský pár, tak praxe je taková, že rozvody se nechávají tři roky uležet, to je standardně doba, kdy si oba partneři zpravidla najdou nové partnery a pořídí si nové děti a pak ty emoce vychladnou, vztahy se zklidní a manželství se v klidu rozvede. A s tím souhlasím, po třech letech se to většinou zklidní. Výjimkou jsou patologičtí rodiče, kteří tvoří asi 2%.

Na vině je feminismus

Není tedy dnešní trend ve výchově, který klade v otázce výběru životního partnera důraz na porozumění a osobní souznění, trochu zavádějící? Výběr partnera je dnes často volbou srdce na rozdíl od dřívějších dob, kdy záleželo víc na finančním zabezpečení a společenském statusu ženicha/budoucího otce dítěte, nebo ne?

Ano, já to tak vidím. To je omyl posledních 20 – 30 let, kdy jsme věřili, že to může být jinak, než to bylo po celé generace. Ale je to tak, jak to bylo vždycky. Ženy rezignovaly na jakoukoli psychologii. Osobně myslím, že na vině je feminismus, který ženám vtloukl do hlavy, že si mohou dělat, co chtějí, že mohou svým partnerům říkat, co chtějí, ale to vůbec není pravda. A ty ženy, které to tak dělají, se vůbec nemohou divit, že nakonec zůstanou na děti samy a těžko je zvládají uživit a obstarat, protože to je úkol pro dva rodiče.

Já to vidím na svých klientkách, kamarádkách a příbuzných, že všechny ty ženy (a jsou to ženy, protože návrh na rozvod podávají častěji ženy, z domů odchází ženy, muže vykopávají ženy), které si myslely, že jako samoživitelkám jim bude líp, tak že to tak není. A to jsou pak klientky organizací, které se zabývají tématem sólo rodičovství.

Podle mě je důležité zaměřit se na okamžik, kdy "to všechno" začíná: Na moment, kdy se rodiče rozcházejí a když si říkají, "třeba mi bude líp", jestli to "třeba" je vůbec reálné.

Tak si to proboha, milé holky, rozmyslete

Váš pohled je hodně tradiční a realistický, co konkrétně byste dnešním ženám doporučila?

Z mé zkušenosti a dlouhodobé 25leté praxe je jediná strategie: muže neštvat, neprudit, neprovokovat, být milá a usmívat se.

Když jsem si připravovala příspěvek na dnešní seminář, chtěla jsem ho zakončit pozitivně, něco ve smyslu, že kdo nechce být sám, nakonec vždycky k sobě někoho najde. Ale při poslechu příspěvků od organizací, které pracují se sólo rodiči a na základě zkušeností z vlastní právnické praxe, cítím potřebu říct hlavně: "Tak si to proboha, milé holky, rozmyslete…!"

Vidím kolem sebou spoustu žen, které si řekly, že tyhle hry dál hrát nebudou, ale pak žijí samy. Otázka pak je, jestli ženy v našem věku chtějí žít samy, protože to je ta volba.

Za APERIO – Společnost pro zdravé rodičovství děkuje za rozhovor Dagmar Ouřadová.


Komentáře

Moc hezký rozhovor. Ale zároveň by mělo platit, že by muži mohli být k ženám více slušnější, elegantnější a milejší.

Jana | 24.6.2014 11:13 Citovat »

A ještě bychom, paní Ouřadová, taky mohli ty neposlušné, zpupné ženské zase začít upalovat.

Hana | 20.2.2015 02:15 Citovat »
"A ještě bychom, paní Ouřadová, taky mohli ty neposlušné, zpupné ženské zase začít upalovat."

Milá paní Hano,

rozumím tomu, že Vás rozhovor mohl pobouřit. Jeho cílem bylo totiž tak trochu provokovat a nabídnout pohled, který vychází z jiné zkušenosti. Ať chceme nebo nechceme, tenhle úhel pohledu na sólo rodiče, zvlášť ženy, je dost běžný. Navíc ho pronáší inteligentní žena, paní Kovářová, která umí své názory dobře vyargumentovat a doložit. Věříme, že na našem webu je dost jiných článků, které nabízejí i jiný úhel pohledu.

A prosím nezlobte se na Dagmar Ouřadovou, která pouze kladla otázky.

Za APERIO srdečně,

Eliška Kodyšová

Eliška Kodyšová | 20.2.2015 09:07 Citovat »

Předně bych ráda opravila své předchozí oslovení - komentář je skutečně určen paní Kovářové, nikoli paní Ouřadové.

Názor paní Kovářové mě ani nepobouřil, ani nerozzlobil, je prostě omezený, krátkozraký a bezmezně hloupý. Nezaslouží si víc, než vyřčenou sarkastickou glosu a potěšilo by mě, kdyby se k paní Kovářové dostala osobně.

Vyjadřuje-li podle vašich slov běžný úhel pohledu na ženy-sólomatky, pak vyjadřuje smutný stav naší společnosti, TÍM SPÍŠ, ŽE HO PRONÁŠÍ INTELIGENTNÍ ŽENA, právnička.

Jde-li pak snad dokonce o bývalou ministryni spravedlnosti JUDr. Kovářovou, pak se mi opravdu ulevilo, že je již bývalá a přeji jí velmi mnoho úspěchů v literární kariéře a psaní erotických povídek, protože tím se zvyšuje šance, že se její zájmy soustředí jinam a nebude mít již potřebu zaujímat vedoucí politická místa, na nichž by, nedej Bože, mohla nějak mluvit, neřku-li rozhodovat o životě sólomatek.

Jistotu v tom ale nemám, takže mě hodně uklidňuje, že středověk dávno skončil a inkvizice je rozpuštěna.

A pokud jde o vaše stránky, jsou skvělé. Jestli jsem to správně pochopila, mají podporovat sólorodiče, zvláště ženy, neboť těch je nejvíc a doufám, že se ze zkušenosti shodneme na tom, že ne proto, že by to byly lehkovážné a rozmazlené blbky, které si "to prostě zavinily samy".

(Podobně bychom mohli zhodnotit někoho, kdo si zlomil nohu na sjezdovce - neměl tam lézt, že; nebo kuřáka umírajícího na rakovinu plic - neměl kouřit, že atd. atp.)

Z mého pohledu sem takto omezené "názory" nepatří neboť, jak jste paní Kodyšová naznačila, všude jinde je jich dost a dost.

Hana | 21.2.2015 21:41 Citovat »

Hanka je jak to tak vypada, jedna z tech solomatek, o kterych maminky rikaji svym synum: nohy na ramena a radeji se spust s ovci.

Radek | 29.12.2015 18:55 Citovat »
Komentovat