Jak se v Irsku pomáhá sólo rodičům II

Komunita je pro podporu sólo rodičů klíčová
21.11.2013 | zkouknuto: 1702x | komentářů: 0

Kromě hostitelské organizace One Family jsme v rámci nabitého programu stihly navštívit i další organizace a pracoviště. I zde jsme se setkaly nejen s řadou příjemných a zapálených lidí, ale také s pro nás zajímavými a novými přístupy a východisky v práci (nejen) se sólo rodiči.


Chcete si přečíst víc o dobré praxi v zahraničí?

Jak pomáhat sólo rodičům – inspirace ze Slovenska

Jak se v Irsku pomáhá sólo rodičům I

Sólo rodiče ve Velké Británii – co jim schází a co dostávají I.

Sólo rodiče ve Velké Británii – co jim schází a co dostávají II.

Více než občanská poradna

Citizens Information (CI) je nezisková organizace. Ačkoli je plně financovaná státem, který ji oceňuje jako nenahraditelnou službu, zůstává v ostatních ohledech na státě nezávislá. I proto se klienti/ky, kteří sem přicházejí poradit se v nejrůznějších obtížných situacích, na ni obracejí s důvěrou a bez obav. To je důležité zejména u osob z marginalizovaných skupin, kteří/é tvoří velkou část klientely CI. Zde jim pomáhají uvědomit si svá práva.

CI provozuje hustou síť poraden, které lze přirovnat k našim občanským poradnám, avšak s mnohem širším rozsahem služeb. Na území hlavního města provozuje 3 střediska. Přednostmi CI jsou komplexnost a centralizace služeb – klienti/ky zde najdou nejrůznější druhy poradenství „pod jednou střechou". Poradí zde mj. v otázkách imigrace (20% klientely jsou cizinci), s problematikou úmrtí člena rodiny nebo ztráty partnera, zaměstnání a nezaměstnanosti, bydlení, nabízejí finanční poradenství, pomáhají osobám ohroženým domácím násilím, poskytnou bezplatný právní servis. Kromě poradenství mezi jejich služby patří i mediace, zastupování u soudu anebo pomoc s vyplňováním formulářů. Jako ostatně všude, kam jsme v rámci návštěvy Irska zavítali, zdůrazňují celostní přístup ke klientům/kám.

CI má jednotné a vynikající webové stránky, na kterých lze najít podrobné informace o tom, jak si poradit v nejrůznějších situacích. Stránky jsou navíc kromě angličtiny dostupné v dalších jazycích (např. polštině a rumunštině), aby byly srozumitelné imigrantům.

Transformující se úřad práce

Dalším místem, které jsme v tom prvním nabitém dni navštívily, bylo INTREO. To nahradilo dva předchozí úřady, které zprostředkovávaly práci a sociální dávky. Ačkoli je nyní práce zaměstnanců INTREO náročnější, stala se i efektivnější. Člověk hledající práci je od nynějška v kontaktu jen s jedním pracovníkem/icí. Na jedné z prvních schůzek vyplní pracovník/ice INTREO s uchazečem/kou o zaměstnání krátký dotazník, kterým zjistí úroveň jeho ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností. Podle toho je určena intenzita práce s tímto/touto uchazečem/kou. Součástí programu jsou informační a podpůrná setkávání ve skupině a individuální konzultace. Cílem je aktivizovat uchazeče pro hledání zaměstnání. Součástí této aktivizace je i podpis společného smlouvy o spolupráci, kde se uchazeč/ka zavazuje, že bude docházet na všechny domluvené schůzky v INTREO a s potenciálními zaměstnavateli. INTREO se snaží, aby uchazeč o zaměstnání získal jakoukoli výdělečnou práci co nejdříve, ale zároveň ho podporuje v tom, aby i nadále pokračoval v hledání takové práce, která mu bude přinášet uspokojení, a tím i finanční zajištění.

Dobrovolnictví pomáhá i v nezaměstnanosti

Zajímavou aktivitou, s jejímiž zástupci jsme se sešli, je organizace South Dublin Volunteer Groups, která se zabývá komunitním zaměstnáváním (Community Employment). Dlouhodobě nezaměstnaní mají šanci získat pracovní zkušenost v programu podporujícím dobrovolnickou práci. Je jim přitom vypláceno zdravotní/sociální pojištění, protože jsou na podpoře. Zaměstnavateli jsou neziskové organizace v celém Dublinu a nezaměstnaní mohou vykonávat jednoduché administrativní práce, např. na recepcích, anebo při péči o děti či starší osoby.

Během návštěvy jsme se všude setkávali s tím, že značná část práce ve veřejně prospěšných organizacích je vykonávána jako dobrovolnická. Dověděli jsme se, že Irsku je vysoká motivace k dobrovolnictví. Kupříkladu velkou část služeb na telefonní lince One Family pro sólo rodiče zajišťují dobrovolníci.

Podpora sólo rodičů mimo hlavní město

Kromě Dublinu jsme navštívili i Galway. Galway je největší město na západním pobřeží Irska a rychlíkem se tam dá dojet asi za stejnou dobu jako z Prahy do Olomouce. Naše cesta vedla do sídla organizace Galway City Partnership (GCP), která spolupracuje s naší hostitelskou organizací One Family právě v oblasti podpory sólo rodičů. Na střešní terase několikapatrové moderní budovy, mezi velkými dřevěnými truhlíky pro komunitní zahrádky a promyšleným kurníkem ne větším než psí bouda, jsme s Declanem Brassilema Elaine Harvey diskutovali o jejich práci pro komunitu. Ta je velmi různorodá, a vychází především ze znalosti místní komunity a jejích potřeb. Spočívá především v poskytování příležitostí pro vzdělávání a zaměstnanost, ale například i v práci s dětmi v místních školách, kterým dobrovolníci pomáhají prostřednictvím zvířecích maňásků zvládat příliš silné emoce a komunikovat o nich s okolím. GCP se zaměřuje na řadu cílových skupin, mezi něž patří právě i sólo rodiče a kromě zaměstanosti se věnuji i problematikám, jako pomoc osobám s mentálním postižením či onemocněním, integrace, děti a škola - spolupráce mezi GCP, školou a rodiči,

Ptáme se lidí, co chtějí dělat doopravdy

GCP patří k organizacím, které přinášejí sólo rodičům v jiných městech program New Futures (určený sólo matkám, které nemají výdělečnou práci) vyvinutý One Family. Podpora při návratu do zaměstnání spočívá v tom, pomoci uchazeči o zaměstnání najít oblast, která ho skutečně zajímá a ve které vidí smysl. Pak teprve se společně plánují další kroky, včetně případné rekvalifikace.

Při rozhovorech byl často skloňován pojem „komunita" a pojmy jako „komunitní vzdělávání" a „komunitní rozvoj". Pro nás to sice nejsou neznámé pojmy, ale po pravdě neexistuje český ekvivalent toho, o čem je tu řeč. Komunitní život zde má zjevně silné kořeny a je vnímám jako něco samozřejmého. Naši hostitelé zdůrazňují důležitost vycházet z potřeb komunity při tvorbě programů a aktivit. Jak ale tyto potřeby zjistit? K tomu slouží komunitní pracovníci, kteří jsou s místními lidmi v dennodenním kontaktu. S lidmi je dle GCP potřeba pracovat především tam, kde jsou.

Elaine nám dá názorný příklad, když popisuje způsob získávání účastnic v lokalitě do déledobějšího vzdělávacího programu. Namísto toho, aby se předem vybral rekvalifikační kurs, který by podle kvalifikovaného odhadu byl pro většinu z těchto žen zřejmě „vhodný", šli na to pracovníci/ce GCP od lesa, anebo přesněji šli přímo k lidem. Obešli jednotlivé domácnosti a rozdávali ženám dotazníky, kde se jich ptali, o jaký typ kursu by měly zájem. Za vyplněný dotazník pak dostaly v místním centru drobnou pozornost. Ukázalo se, že největší zájem je o kurs péče o zdraví a o vzhled, a ten byl nakonec i realizován. Tím ženy měly možnost poznat organizaci a její personál, kurz probudil jejich zájem o nabízené vzdělávání. Díky tomu se zapisovaly do dalších kurzů, které se tematicky blížily k problematice uplatnění na trhu práce, až byla významná část účastnic prvního kurzu schopná absolvovat rekvalifikační kurz.

Elaine rovněž zdůrazňuje, že i když např. New Futures je již hotový vzdělávací program, je pokaždé potřeba jej přizpůsobit konkrétním podmínkám účastnic (rozložení programu v čase, délka jednotlivých bloků, začátky a konce – např. je-li třeba vyzvednout děti ze školy atd.) GCP se při realizaci tohoto programu pyšní vysokou úspěšností účastnic – všechny ženy z prvního běhu programu pokračovaly ve zvoleném vzdělávání, rekvalifikaci či studiu a 40% z nich si krátce po absolvování nalezlo zaměstnání či začalo vlastní podnikání. Do programu přitom byly vybrány účastnice, které byly trhu práce nejdále (často předčasně ukončily vzdělávací proces a byly dlouhodobě nezaměstnané).

Takováto bilance je nejlepším důkazem, že se individuální a zároveň celostní přístup, podpořený navázáním vztahu a důvěry na obou stranách, vyplácí. Podaří se nám přenést podobné kvality i do našeho systému práce se sólo rodiči?

První článek o zkušenostech práce se sólo rodiči v Irsku najdete ZDE.

Za tým APERIO Irsko navštívily Eliška Kodyšová a Silvie Novotná.

Studijní cesta proběhla v rámci realizace mezinárodního projektu „Rodiče samoživitelé/ky a trh práce“, který je podpořen grantem ESF ČR, operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt CZ.1.04/5.1.01/77.00353.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat