Jak pomáhat sólo rodičům – inspirace ze Slovenska

Maják nádeje - koláž Centrum DORKA - krejčovská dílna Maják nádeje - banner
4.12.2013 | zkouknuto: 2079x | komentářů: 0

Dvacet let po rozdělení Československa je poměrně dlouhá doba na to, aby se projevily rozdíly mezi Českou republikou a Slovenskem v přístupu k sólo rodičům. Východ Slovenska byl však pravděpodobně vždycky odlišný od zbytku Slovenska svým rurálním a horským rázem i kulturními vlivy, které vedou ke konzervativnějšímu pojetí rodiny a komunity. Košice jsou sice druhým největším městem Slovenska, ale do Budapeště, Krakova či Lvova je z nich blíž než do Bratislavy. Rumunské hranice leží blíž než ty české. Jak jsou na tom vlastně sólo rodiče z východního Slovenska a jaké služby jim stát a neziskové organizace nabízejí?


Chcete si přečíst víc o dobré praxi v zahraničí?

Jak se v Irsku pomáhá sólo rodičům I

Jak se v Irsku pomáhá sólo rodičům II

Sólo rodiče ve Velké Británii – co jim schází a co dostávají I.

Sólo rodiče ve Velké Británii – co jim schází a co dostávají II.

Program, který nám připravila paní Eva Litavská, zakladatelka a duše organizace Miesto pod slnkom, byl opravdu pestrý. Čekaly nás schůzky s úřednicemi z Úřadu práce či košického magistrátu, ale i se zástupkyněmi řady neziskových organizací, které s rodinami ohroženými sociálním vyloučením – a tedy i sólo rodiči – pracují.

Úřad práce – mít přehled o skutečných potřebách uchazečů i zaměstnavatelů

Na Úřadě práce, rodiny a sociálních věcí jsme se od vedoucí útvaru zaměstnanosti Jany Sitkárové dozvěděly, že ačkoli nezaměstnanost v samotných Košicích je vyšší, ale zvládnutelná (cca 11 – 12%), v okolí města je bez práce více než 20% obyvatel v produktivním věku. To by měl pomoci změnit nový zákon o službách zaměstnanosti.

Zákon o službách v zaměstnanosti – novela platná od 1. května 2013:

- každý nezaměstnaný má nárok na příspěvek na kvalifikační kurs v plné výši až do 600 eur, který nemusí vracet, pokud si do 3 měsíců najde zaměstnání, jež si udrží po alespoň 6 měsíců;

- začínající podnikatelé mají právo na příspěvek až do výše 100% po dobu 3 let, dokážou-li po tuto dobu nepřetržitě provozovat samostatně výdělečnou činnost; podnikatelský záměr a závazný investiční plán přitom posuzuje zvláštní komise, která má znalosti o regionální situaci, na jejichž základě posoudí možnosti nové živnosti se v místě „uchytit“;

- osamělí rodiče patří do ohrožené skupiny nezaměstnaných (vedle absolventů a lidí nad 50 let), na které se vztahují další výhody, jako možnost využít odborné poradenské služby, jejichž smyslem je mj. připravit je na výběrová řízení, nebo nárok na bezplatné právní poradenství.

- za zaměstnané ze znevýhodněné skupiny Úřad práce proplácí zaměstnavateli až 40% celkové ceny práce (výše stanovena dle míry nezaměstnanosti v daném regionu); zaměstnavatel se musí zavázat, na jak dlouhou dobu tomuto zaměstnanci garantuje pracovní místo

Sólo rodiče z hlediska služeb zaměstnanosti patří do skupiny, které se věnují zvýšená péče a zvláštní programy. Z více než 25 000 nezaměstnaných jich však pouze 530 uvádí, že spadá do této kategorie. Že by byli tak úspěšní v hledání zaměstnání? Pravda je spíš taková, že se bojí přiznat k tomu, že pečují o děti, a navíc bez partnera, protože vědí, že jejich šance najít práci by klesla ještě víc.

Velikou předností košického Úřadu práce je jeho silně proaktivní přístup. Sem spadá například snaha mít co nejširší přehled nejen o potřebách uchazečů, ale zejména podrobné mapování potřeb místních zaměstnavatelů, tj. o jaké zaměstnance/kyně mají aktuálně zájem. Na základě toho mohou efektivněji vybírat vhodné rekvalifikace či přímo vytvářet vzdělávací programy „na míru“, po jejichž absolvování budou mít uchazeči reálnou šanci získat zaměstnání. Při ÚP působí i terénní agenti, kteří zjišťují konkrétní volná pracovní místa přímo u zaměstnavatelů. To je efektivnější než dřívější, nyní již zrušená povinnost zaměstnavatelů volná místa hlásit. Dobrou praxí, zejména u dlouhodobě nezaměstnaných, je i dobrovolnictví v neziskových organizacích, které umožňuje těmto uchazečům získat pracovní návyky.

Při podpoře začínajících OSVČ se ÚP snaží vycházet z úzké spolupráce s obcemi. Díky ní má přehled, které SVČ se v jednotlivých regionech mohou uchytit. ÚP pořádá i školení pro začínající živnostníky, kde získají základní kompetence v nezbytných podnikatelských dovednostech.

Důraz je kladen na aspekt vzdělávání pro zaměstnání. Podle Jany Sitkárové je perspektivní cestou vzdělávat již žáky a studenty středních škol pro konkrétní zaměstnání a předejít tak tomu, aby školy každoročně vypouštěly řady neuplatnitelných absolventů. To by se mělo opírat právě o znalost zaměstnavatelů a spolupráci s nimi, která již dnes patří mezi opěrné body politiky zaměstnanosti košického ÚP.

Náhradní výživné – dobré řešení?

Nejvíce nás zajímalo, jak je to s tzv. náhradním výživným. O to má sólo rodič právo žádat od ÚP, pokud povinná osoba (zpravidla otec) výživné neplatí déle než tři měsíce. Z pohledu české zkušenosti to zní velmi slibně, na útvaru pro rodinu a sociální věci nás ale jeho vedoucí Helena Chrenová ujistila, že realita je složitější.

Problematické jsou především dvě věci: náhradní výživné (dále NV) se započítává do celkového příjmu rodiny, a tak mohou sociálně slabí rodiče přijít o dávky v hmotné nouzi, dostanou-li se nad 2,2 násobek životního minima. Pracující sólo rodiče, vydělávající více než tuto částku, nemají tedy na NV nárok vůbec. To navíc není nijak vysoké a je složité z něj pokrýt běžné životní náklady. Komplikace působí i to, že povinná osoba není účastníkem řízení o NV. To v praxi znamená, že po povinné stát již nic nevymáhá. NV je navíc vypláceno pouze poté, podá-li oprávněná osoba (nejčastěji matka pečující po rozvodu o děti) na povinnou osobu žalobu pro neplacení a neúspěšně po dobu 3 měsíců vymáhá výživné exekučně. Poplatky pro exekutora navíc musí uhradit opět oprávněná osoba, která se takto může sama zadlužit a stát se obětí exekuce. K zadlužení oprávněné osoby může přispět i skutečnost, že nárok na NV vzniká jen za měsíce, kdy výživné nebylo plněno v plné výši. Jakmile povinný jednorázově splatí část dlužného výživného, oprávněná osoba musí NV za měsíce, kdy došlo k tomuto nárazovému plnění, vrátit, a to i zpětně, což v případě, že jej použila k úhradě základních životních potřeb, může být velký problém.

Životní minimum

Životní minimum je na Slovensku aktuálně stanoveno na 288,50 € pro domácnost sestávající z jednoho dospělého a jednoho nezaopatřeného dítěte, což odpovídá přibližně 7479 Kč (srov. v ČR - 1 dospělý a 1 dítě ve věku 5 let 4880 Kč; 1 dospělý a jedno dítě ve věku 6 -15 let 5280 Kč).

Dle zkušených pracovnic odboru by dětem neplatičů, na které takto doléhá chudoba, více pomohla plošná dávka, určená přímo jim. Ptali jsme se i na zkušenosti se zabavováním řidičského oprávnění neplatičům, což bylo nedávno zavedeno i u nás. Slovenská zkušenost říká, že to situaci s neplacením výživného nezlepšilo, stejně jako náhradní výživné. Minimální podmínkou k tomu, aby tento institut přispěl k řešení otázky neplatičství výživného, by bylo, aby povinná osoba byla účastna řízení.

Nespokojenost se zákonem o náhradním výživném vyjadřovala i vedoucí referátu sociálních věcí košického Magistrátu Eva Dudová. Ta zároveň nastínila i další problém, se kterým se chudé rodiny sólo rodičů potýkají: tzv. sociální bydlení je často finančně hůře dostupné, než komerční podnájem. Fond, který podporuje výstavbu sociálního bydlení, totiž očekává určitou návratnost, aby se mohlo stavět dál. To pak prodražuje především větší byty (tj. dvoupokojové). Nejdostupnější by byly maličké byty pod 32 m2, zastupitelé však v minulosti schválili jejich prodej, kterému unikl jen malý počet bytů.

Nouzové bydlení s přidanou hodnotou

O osamělé rodiče a rodiny ohrožené sociální a materiální nouzí však v Košicích a okolí pečuje řada nestátních neziskových organizací. Střechu nad hlavou jim mohou poskytnout nejen dva azylové domy pro rodiny v nouzi, ale i Středisko DORKA (Centrum pre obnovu rodiny, www.centrumdorka.sk). To nabízí bydlení nejen sólo rodičům, ale na rozdíl od azylových domů i celým rodinám. Jak nám vysvětlila jeho ředitelka Jolana Šuleková, na bydlení se přispívá na bázi solidarity – platí se vždy 30% aktuálního příjmu rodiče (či rodiny), přitom minimálně 35 euro a maximálně 190 euro. Tak si může dovolit zaplatit toto bydlení opravdu každý, a při zvýšení příjmu nehrozí zneužívání služby – výše leckterého komerčního podnájmu samostatného bytu se pohybuje okolo 200 euro. V DORCE přitom panují poměrně přísná pravidla chování a od jejích obyvatel se očekává, že na sebe budou brát vzájemně ohled.

S klienty/kami se pracuje podle individuálního plánu, který se vypracuje na základě anamnézy, jejíž součástí je i mapování rodinných zdrojů. Často se totiž ukáže, že v rodině jsou zdroje pomoci, které na první pohled nejsou vidět. Tomu napomáhají v Dorce pořádané rodinné konference. Pomoc nalezená ve vlastní rodině bývá dle Jolany Šulekové tou nejúčinnější.

Vymanění se z chudoby napomáhá také každotýdenní skupinové setkávání klientů/ek pod názvem Napredovanie, které je založeno na americkém programu Getting Ahead – Bridges Out of Poverty. Tam se rodiče učí uvědomit si, jaké vzorce chování či skrytá pravidla jsou typické pro chudé lidi, a jaké pro lidi ze střední či vyšší sociální vrstvy, v oblastech jako zacházení s penězi (utratím je hned, anebo si je odkládám či investuji?), s jídlem aj. Tak mohou sami přerušit začarovaný kruh návyků, které je udržují v chudobě, ale učí se rovněž schopnostem diskutovat a vyjadřovat vlastní názor, což napomáhá rozvoji pocitu vlastní hodnoty a sebevědomí. Tento program bývá doplňován i o kurzy finanční gramotnosti, které jsou v rámci zařízení poskytovány i starším dětem.

Kromě toho se zde ženy učí praktickým dovednostem, které zvyšují jejich sebevědomí a možnosti uplatnění – šití či chutné a kvalitní vaření i při malém rozpočtu. Dětem i jejich rodičům přichází na pomoc Klub domácích úloh, kde dětem pomáhají s učivem tutoři, většinou dobrovolníci z řad vysokoškolských studentů.

Maják naděje, když už jí moc nezbývá

Na přímou pomoc rodinám, kterým hrozí díky situační chudobě např. i výpověď z bytu, se zaměřuje i o. s. Maják nádeje (www.majak-nadeje.eu). Ačkoli působí teprve tři roky, díky darům od jednotlivců i organizací může jeho zakladatelka a předsedkyně Soňa Vancáková takové rodiny jednorázově i opakovaně finančně podpořit, a tím pomoci řešit jejich situaci.

Většinu jejich klientely tvoří právě sólo rodiče, mezi nimi i vdovy, vícedětné rodiny, ale i osiřelé děti (starší sourozenci starající se o ty mladší). Častými klientkami jsou i matky, u nichž se k nezaměstnanosti a finanční nouzi přidalo i závažné onemocnění. Dle Soni Vancákové je taková situace poměrně častá – dlouhodobá zátěž a stres u těchto žen zvyšuje zdravotní riziko. Častá bývají v těchto ohrožených rodinách zdravotní postižení některých jejich členů.

Organizace se snaží spolupracovat s dalšími subjekty a jednotlivci, což se daří díky osobnímu nasazení ředitelky a vytváření vazeb na základě osobní znalosti podpořených rodin. Tak dárce ví, koho podporuje. Adresnost pomoci a poskytnutí prostředků na konkrétní účely patří nepochybně k důvodům, proč je tato pomoc tak efektivní, čemuž přispívá i dlouhodobost spolupráce s podpořenými rodinami. Zajímavým nápadem je např. projekt Sara, kdy dobrovolnice (většinou studentky) pomáhají zajistit péči o děti matek, které je nemají kam umístit, a tím jim umožňují docházet do zaměstnání.

Organizace přispívá i na kvalifikační kursy či doplňkové studium, které podpořeným sólo matkám pomohly při nalezení zaměstnání. Zprostředkovává i možnosti přivýdělku ve formě brigád. Mladí lidé vyrůstající v chudých rodinách se učí finančnímu plánování na setkávání Iuventy (Slovenský institut mládeže), které jim Maják nádeje doporučuje.

V pomoci je však uplatňován reciproční přístup – nezaměstnaní sólo rodiče vyrábějí na společných setkáních náramky či růžence, které jsou pak prodávány prostřednictvím církve. Skupina mladých lidí, kteří dostali příležitost vyjet na letní brigádu do Německa, příspěvek na cestu, bez kterého by neměli šanci práci dostat, zaplatí z první výplaty.

Celá organizace funguje čistě na bázi dobrovolnictví. Je krásným příkladem funkčnosti tohoto druhu pomoci s tím, že se jedná o organizaci s lokálním dopadem, fungující na komunitní bázi. Obě výše jmenované organizace pomáhající rodinám v hmotné nouzi vycházejí přitom z křesťanských principů a blízce spolupracují i s církví a církevními organizacemi. Přístup obou organizací byl podobný – laskavý, ale pevný.

Každý potřebuje nalézt místo pod sluncem

Naše hostitelská organizace, Miesto pod slnkom (dále MPS, www.miestopodslnkom.sk), se zabývá z větší části vztahovým než hmotným aspektem života rodin. Byli jsme ohromeni jejím nesmírně širokým záběrem. Rovněž nás nadchla tím, jak dokáže poskytované služby vzájemně propojit tak, že tvoří na sebe navazující systém, v němž mohou najít vhodnou kombinaci služeb rodiny v různých obtížných situacích s různými potřebami.

Organizace začínala spoluprací s orgány a vykonáváním opatření v rámci sociálně právní ochrany dětí. Postupně však rozšiřovala svou působnost, čímž vznikaly další služby a programy, včetně vzdělávacích programů pro sociální pracovníky, ve školách (prevence šikany) a mediace.

Sólo rodič zde může například využít sociálně právního poradenství, krizové intervence, psychologické podpory, docházet do terapeutické skupiny. A protože se zde zaměřují na všechny členy ohrožených rodin, jsou zde různé programy a skupiny i pro děti, neboť právě na ně dopadají problémy rodiny nejtíživěji. MPS poskytuje i asistovaný styk rodičů s dětmi, terapii při poruchách citové vazby či poradenství rodinám v předrozvodové fázi. Zaměřuje se na podporu vztahů rodiny (ať už sólo rodičů, pěstounů či adoptivních rodičů) uvnitř i s okolím, komunikuje tedy např. i se školou.

Tento výčet není zdaleka kompletní, co však je všem službám MPS společné, je komplexní přístup a chápající, fundovaný pohled na rodinný systém v kontextu konkrétních situací. Důraz je kladen na posilování rodičovských kompetencí. Dodání sebedůvěry poskytnutím bezpečného prostoru v krizové situaci rodiny (při rozpadu, tíživé sociální situaci atd.) v neposlední řadě napomáhá i úspěšnému zařazení nebo návratu rodiče na trh práce.

Jako průkopnická organizace na poli sociálně právní ochrany dětí se MPS podílí na metodikách a návrzích na systémová řešení v oblastech, které potřebují rozvíjet.

Když je v rodině násilí

Dušana KarlovskáFenestry (www.fenestra.sk) nám vyprávěla o práci organizace pomáhající obětem domácího násilí. Ženy, které od týrajícího partnera opravdu odejdou, pak řeší nejen otázku obživy a ubytování. V rodině, kde se vyskytuje domácí násilí, bývají narušeny i vztahy mezi dětmi a oběťmi domácího násilí; Fenestra proto pracuje i na tom, aby matkám a dětem pomohla upevnit vzájemný vztah a obnovila rodičovské kompetence matek. Vedle toho vede kampaně zvyšující povědomí o domácím násilí a povzbuzuje k aktivismu proti němu.

Co funguje

Všechny neziskové organizace, se kterými jsme se setkali, na nás udělaly velký dojem – nikdy se nezaměřovaly jen na odstraňování jednoho dílčího problému. U všech navštívených organizací a institucí jsme opakovaně zaznamenávali model, který zjevně napomáhá efektivitě pomoci (nejen) sólo rodičům. Zahrnuje především komplexnost pohledu na problémy těchto rodin, schopnost vidět a řešit problémy nikoli odděleně, ale v souvislostech. Další takovou položkou je návaznost jednotlivých služeb a návaznost služeb poskytovaných různými subjekty, jejich vzájemná znalost a kooperace. Ta je podpořena dobrými vztahy, jak mezi subjekty navzájem, tak mezi nimi a uživateli/kami jejich služeb. Toto je mnohde ještě umocněno osobním přístupem a výraznou adresností poskytované pomoci.

Běžnou praxí je podpora rodičovských kompetencí a citových vazeb v rodině na jedné straně, a na druhé straně laskavost a vstřícnost spojená s jasnými pravidly a zásadou reciprocity. Účinná podpora je nejen všestranná, ale hlavně individualizovaná a přiměřená situaci. Jak řekla Jolana Šuleková z DORKY: „Nejprve je třeba najít hlavní problém, a ten řešit, pak se zaměříme na další.“

Za tým APERIO Slovensko navštívily Eliška Kodyšová a Silvie Novotná.

Studijní cesta proběhla v rámci realizace mezinárodního projektu „Rodiče samoživitelé/ky a trh práce“, který je podpořen grantem ESF ČR, operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt CZ.1.04/5.1.01/77.00353.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat