Aspoň trochu pomoci

16.12.2013 | zkouknuto: 1709x | komentářů: 0

Vychovávat bez partneraV říjnu a listopadu 2013 proběhlo v pěti různých regionech pět celodenních seminářů určených pro sólo rodiče. Každého z nich se zúčastnilo deset žen - tedy padesát různých osudů, které spojovalo to, že jsou samy na výchovu dětí.


Radešínská Svatka, Olomouc, Písek, Beroun, Ostrava. V rodinných centrech těchto měst se na celý podzimní den sešly maminky s dětmi, aby nabraly sílu a inspiraci pro hledání práce. Děti zamířily do hlídacích koutků, maminky do seminární místnosti za dvojicí lektorek.

Skupiny byly různorodé - sešly se v nich často ženy z azylových domů i ženy s vlastním bydlením, vysokoškolačky i ty s výučním listem. Všechny spojovalo jediné - vychovávaly děti samy a občas zápolily s tím, aby vyšly se svým příjmem. "Byl měsíc, kdy jsme s dětmi jedli jen čočku a chleba," konstatovala suše jedna z účastnic. Postupně se ale začaly vynořovat i další podobnosti. Ukázalo se, že najít udržitelnou práci, která vás uživí, je pro vysokoškolačky stejně obtížné jako pro ženy s nižším vzděláním - když nemáte školku pro dítě anebo její otevírací doba neladí s dobou pracovní, nabídky práce vám jsou k ničemu.

Stěžejní část semináře byla věnovaná tomu, jak najít práci. Nácvik pracovního pohovoru a pomoc s vytvořením co nejlepšího životopisu se setkaly s velkým ohlasem, ale nejvíc ženy ožily, když dostaly prostor na to, zorientovat se ve své současné životní situaci a zamyslet se nad svými cíli a touhami. Řada z nich si nejprve nedokázala představit, že by v dohledné době našly zaměsnání; po semináři měla většina z nich konkrétní představu dalších kroků ve svém životě a vizi práce, kterou by chtěly a mohly v budoucnu dělat.

Bydlení bylo důležitým tématem mnoha z nich. Zkušenosti žen z azylových domů, které se ocitly po rozchodu s partnerem bez bydlení, všechny zasáhly: "Vlastně moc nechybělo, a mohla jsem taky být tam, co vy - teď vidím, jaké jsem měla štěstí," uvědomila si jedna z účastnic, která žila se svými dětmi v pronajatém bytě. Další zmínila paradoxní zkušenost, kdy sdílela podnájem velkého bytu s další sólo matkou a jejími dětmi. Situace vyhovovala všem zúčastněným - ženy nesdílely jen náklady na byt, ale mohly si i vzájemně vypomoci s hlídáním dětí - bohužel ale jen do doby, než na základě společného bydlení dvou dospělých v jedné domácnosti přišly o dávky sociální podpory.

Většina přítomných, včetně lektorek a zástupkyň APERIA, cítila na konci semináře nejen uspokojení z dobře udělané celodenní práce, ale i lítost nad tím, že jejich setkání končí a dobře započatá práce nemůže pokračovat dál. Řada účastnic by totiž uvítala další provázení, které by jim pomohlo vytrvat na dobře nakročené cestě, a nenechat se z ní odvést tisíci drobných starostí, které všechny z nich musí denně řešit. Ukazuje se ale, že některá centra využila zkušenosti a kontakty ze semináře jako začátek své vlastní práce se sólo rodiči. Malá troška pomoci, kterou mohl projekt sólo rodičům nabídnout, se tak možná mění v něco většího.

Semináře probíhají v rámci realizace mezinárodního projektu „Rodiče samoživitelé/ky a trh práce“, který je podpořen grantem ESF ČR, operačním programem Lidské zdroje a zaměstnanost. Projekt CZ.1.04/5.1.01/77.00353.


Komentáře

Zatím žádné komentáře - buďte první!

Komentovat